Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šarplaninec je velmi inteligentní, ostrý a vyrovnaný pes, který má vrozený hlídací instinkt.

Rozhodně stojí za to se s tímto plemenem blíže seznámit:

 

Šarplaninec svou odvahou a schopností S Á M nalézat nejúčinnější způsob hlídání a střežení prostoru nebo stáda, které mu pán svěřil, si s ostatními psy nezadá ani v nejmenším! Vyrovnanost jeho povahy a vřelost citů, kterými je šarplaninec v každém okamžiku beze špetky sobectví ochoten zahrnovat svou lidskou smečku a především jejího vůdce, však z něho dělá spíše "zbojníka něžného srdce".

Okouzlí každého, kdo dovede ocenit tuto vyjímečnou směsici síly, odvahy a něžnosti a kdo od svého čtyřnohého přítele nepožaduje automatickou poslušnost a dril, nýbrž respektuje potřebu, aby tito psi nejdříve okolnosti ohodnotili a sami se rozhodli jak zareagují.

Pokud by se inteligence psa definovala jako schopnost rychle a ihned splnit povely člověka, šarplaninec by se jevil spíše jako pomalý a natvrdlý žák. Pokud bychom inteligenci psa definovali jako schopnost zhodnotit situaci a vyřešit ji bez povelů tím nejoptimálnějším způsobem, stál by šarplaninec na vrcholu pomyslného žebříčku psí inteligence! Samozřejmě, aby se jeho povaha mohla projevit ve své plné moudrosti a skvělosti, musí najít člověka, který je ochoten jeho specifika respektovat!!!

Šarplaninci se původně sami nebo skoro sami starali o tisícihlavá stáda ovcí, střežili rodiny pastevců a hájili jejich majetek. Museli být odvážní, sebevědomí, chytří a samostatní, protože jejich život i majetek pána často závisely na tom, jak správně se v pustině v horách oni sami rozhodli, často bez podpory lidí, kteří je nechávali u stád samotné. Sami pastevci dávali své psy dál do okolního světa jen neradi. Statečný a dobrý pes pro ně totiž znamenal jedinou jistotu, že dokážou ochránit a uhlídat své stádo, svoji největší cennost. Původně byl dokonce jeho vývoz z Jugoslávie zakázán.

Dodnes se v horských vesničkách bývalé Jugoslávie žije v několika generačních rodinách, které čítají i přes dvacet členů domácnosti. O psa se ale stará výlučně jen hlava rodiny a přípravu štěněte na jeho náročnou práci pastevce a hlídače, které se učí i napodobováním dospělých psů, vede sám pán!!! Na oplátku se mu dostává věrnosti, lásky a poslušnosti, kterou u šarplanince nenajde nikdy ten, kdo ponechá výcvik někomu jinému.

Majitel šarplanince musí vědět, že je u malého šarplaníčka především důležité to, aby nabyl důvěry ke své lidské smečce, a proto je důležitá včasná socializace a laskavá, ale pevná a spravedlivá ruka ve výchově.

 

Šarplaninec nechce prominout chyby a zlé zacházení ze svého mládí. Je to skromný a nenáročný pes jednoho pána, kterému je bezmezně oddaný.

V moderní tržní společnosti, kde všechno má svoji cenu, přežívá pes, kterého nezískáte ani za cenu jeho váhy ve zlatě. Od chudých, ale zato hrdých srbských, albánských a makedonských horalů štěně jejich věrného pomocníka - šarplaninského pasteveckého psa - i dnes většinou můžete dostat jenom darem....

Podle srbské legendy vznikl šarplaninec tím, že lovci jednoho dne našli opuštěná vlčata. Ta, která pila jako psi, si nechali a křížili je s domácími psy a ostatní, která srkala jako vlci, utratili.

Za nejpůvodnějšího předka všech pasteveckých psů se považuje tibetská doga. Šarplaninec je vždy připraven bránit svého pána, jeho rodinu, či jeho majetek a to doslova s nasazením vlastního života. Je pro něj čest zemřít v boji za ochranu pána a jeho majetku, než dopustit nesplnění tohoto úkolu.

Šarplaninec je ostražitý pes, nepodplatitelný, energický, velmi samostatný, výborný a neúnavný hlídač, oddaný jen svému pánovi a jeho rodině. Těžko snáší změnu majitele. Je velmi čistotný a má výbornou paměť. Je velmi nedůvěřivý k cizím lidem a může snadno zaútočit. Avšak rodinu a známé lidi velmi oddaně miluje. K životu potřebuje prostor, což je dáno jeho původem z pastvin a proto není vhodný do bytu. Vzhledem k domácímu prostředí šarplanince, kde se skoro nevyskytovala voda, nerad plave a bojí se hloubek.

Šarplaninci jsou na stravu skromní, kvalitní vyvážené krmivo jim úplně stačí. V horách byla bída, všimněte si, jak šarplaninci rádi chroupají rohlík nebo chleba. Ale neberte toto jako krmný návod, šarplaninec je pes, šelma, je to MASOŽRAVEC.

Šarplaninec je přírodní plemeno, stovky let byl přednější jeho dobrý charakter, který pastevci ,,brousili a pilovali,, , předtím jak vypadá. Ale potěšující je, že k výborné povaze je zároveň i krásný.

Šarplaninec se ve své domovině - planině Šar - vyvíjel izolovaně 2000 let, než ho svět objevil. Dokázal se sám postarat o tisícíhlavé stádo. A s jeho samostatností, ke které byl veden svými pány pastevci, souvisí i to, že se ještě nikomu nepodařilo udělat ze šarplanince naprosto poslušného německého ovčáka. Dá se samozřejmě naučit základní povely a je třeba být důsledný a důrazný při jejich cvičení. Pokud to vzdáte dřív než Vás poslechne, budete potřebovat příště ke splnění téhož úkolu o to více energie. Je nutné používat pro daný úkol stále stejné povely, aby porozuměl.

Šarplaninec je vynikající strážce a hlídač a svým neomylným čichem, sluchem, bleskovými reakcemi a pohyblivostí se hodí do velikých prostor, kde si vždy vyhlédne místo, ze kterého může střežit celý jemu svěřený areál. Z "jeho" místa ho nepohne nic, ani bouřka, ani vánice, ani zimní mráz a nebo sluneční žár léta. Na to nepotřebuje žádný výcvik! Od třetího roku věku, kdy dospívá, se z trochu nedůvěřivého štěněte, což se nemá zaměňovat za bázlivost, stává sebevědomý, neúplatný, odvážný hlídač.

Rakouský kynolog Laska o něm napsal : Tito psi jsou výteční svou inteligencí a zvlášť velkou bdělostí, která je u psa pozoruhodná. Je věrný svému pánoví a přátelský k osobám z domu kde žije. Vůči cizím je velmi nedůvěřivý a nebezpečný. Má dobrou paměť, nevyhledává rvačky, avšak je-li vydrážděn, bojuje velmi statečně. K nebojácnosti šarplaninec přidává nesmírnou lásku svému pánovi a jeho rodině, teprve ten kdo ho má pochopí, jak hluboká může být psí oddanost. V zemi jeho původu se mu říká rytířněžnéhosrdce. Pozoruhodné je, že tito psi jsou velmi čistotní. Už tehdy si kynolog povšiml, jak těžké bylo získat dobrého psa. Štěně od těch nejlepších psů totiž dávali pastýři jen za mimořádný skutek.

Jestliže se dnes objevuje určitá obava z velkých psů, protože je možno je zneužít nezodpovědnými lidmi, je třeba si uvědomit, že velcí pastevečtí psi žijí v Evropě a Asii tisíce let a kdyby nevznikli, lidé by těžko ochránili své životy, svůj majetek a svá stáda proti medvědům, vlkům, zlodějům apod. Pasteveckého psa je nejlépe nechat vyrůstat přímo se zvířaty, která má chránit. Stane se tak jakoby součástí jejich stáda, a pes přijme zvířata jako členy své smečky, které pak instinktivně chrání.

Mnoho lidí si šarplanince pořídilo především proto, že je zaujal buď svou impozantností nebo proto, že se doslechli, že dobře ohlídá jejich dům. A když pak šarplaninec odešel do psího ráje, neváhali: další pes? Jedině šarplaninec.

Ve štěněčím věku je nutná socializace, laskavost, důslednost a také oboustranné porozumění. Rozhodně není možné aby s ním cvičil jiný člověk než jeho pán. Uznává jen jednoho pána, ostatní členy rodiny bere jako ostatní členy smečky. K dětem je hodný a neuvěřitelně mazlivý, i přes svou značnou velikost. Má rád toho, kdo si ho zaslouží. Pokud si k někomu vytvoří averzi, za celý svůj život to nezmění.

Neodpouští a nezapomíná výchovné chyby. Proto je nutné být důsledný, ale i spravedlivý. Tělesné tresty jsou u štěněte nepřípustné. K cizím je nedůvěřivý a vyhodnotí-li situaci či člověka jako nebezpečného pro jeho pána, může i zaútočit. Rozhodně to není medvídek na mazlení pro každého kolemjdoucího. Je to věrný a neúplatný přítel rodiny. K rodinným příslušníkům je vstřícný a ohleduplný.

Není psem, který by dělal vše, co vidí v očích svého pána. Chce být partner, nechce se zcela ve všem podřizovat. Nepracuje z podřízenosti, ale z oddanosti svému pánovi. Je ochotný spolupracovat, ale je potřeba si jej umět získat. Je velmi vnímavý a nesnese křivdu.

Je velice inteligentní, ale není tím myšleno, že se rychle a rád učí. Jako žák je výrazně pomalejší než-li např.ovčácká plemena. Oplývá však inteligencí řešit úkoly samostatně a vyhodnocovat správně situace.

Mimo své území je (měl by být) většinou nevšímavý a klidný, přesto připravený zasáhnout v případě opravdového ohrožení.

Je poměrně tvrdohlavý, což pramení z jeho samostatnosti. Proto se nehodí ani na závody a zkoušky, protože nemá vždy náladu plnit povely “jen tak pro nic za nic”, aniž by znal důvod. Není to pes, který by se hodil k všestrannému výcviku, i když mnoho z cviků poslušnosti je ho možné naučit. Dokonce i stopovat nebo kousat do rukávu. Ovšem šarplaninec má jiné uvažování, nejedná impulzivně. Často si chce počkat na pravou chvíli anebo zauvažuje kde má protivník slabinu dříve, než-li bezhlavě zaútočí. To někdy může připadat jako zaváhání. Šarplaninci dobře pracují ve smečce. Určitě u něj platí, že práce – hlídání v týmu dvou či více šarplaninců je efektivnější a razantnější.

Pokud si myslí, že na protivníka stačí štěkat, zůstane jen u štěkání. Pakliže vyhodnotí situaci jako značně nebezpečnou, nehnutě vyčkává na vhodnou dobu razantního zákroku. Do té doby vypadá, jakoby se ho nastalá situace netýkala.

 

Je to pes, který má hlídání v krvi a je na něj spolehnutí. Umí cizím dát jasně najevo, že je třeba se ho bát, ale svou rodinu má velice rád. Většina šarplaninců má poměrně vysoké sebevědomí. Jakmile se mu něco nezdá, něco slyší nebo vidí, vše jde ihned zkontrolovat, i kdyby měl být celou noc a celý den na nohou. Jeho reakce je rychlá a nečekaná. V boji s medvědem musel hledat na zvířeti slabá místa, musel být v útoku nepředvídatelný a záludný. Často zaútočil a stáhl se, aby znovu zase zaútočil z jiného úhlu a v pravou chvíli. Medvěd je příliš velký a silný na to, aby stačil jeden nekompromisní zákus. Snadno by psa zabil jednou ranou své tlapy. Toto chování – přemýšlivá obrana mu zůstala doposud. Proto není vhodný ke klasickému výcviku již zmiňované „cvičákové obrany“.

Někteří jedinci zůstávají velice nedůvěřiví až do druhého roku věku. Jakmile dospějí, naberou sebedůvěru a jejich počínání je velice rozhodné a odvážné. Dospívají mezi druhým a třetím rokem věku.

Při hlídání stáda má snahu pomáhat právě narozeným mláďatům. Pro někoho se může zdát překvapivá skutečnost, že většina šarplaninců ve své domovině samostatně odejde hledat ztracené jehně a přivede jej zpátky ke stádu. Stádo a pastevce hlídá bez výcviku, sám od sebe, stejně tak zahradu, dům a majetku svého pána. V současné době však šarplaninec u stáda pracuje jen v ojedinělých případech.

CITACE Z KNÍŽKY O VÝCHOVĚ PSŮ:

My, psi pastevečtí, zase tvrdíme, že naši páníčci by si měli přestat namlouvat, že nás vycvičí stejně, jako psy některých kulturních plemen. Inu, brazilská fila, šarplaninec, čuvač, středoasijec, kavkazan a další specialisté na ochranu stád se ještě dlouho poslušností a disciplínou nevyrovnají například německému ovčákovi, dobrmanovi či pudlovi. My, středoasijci, jsme po tisíciletí člověka nepotřebovali – ani jako parťáka, ani jako živitele. Svěřené stádo jsme vedli a ubránili sami a také potravu jsme si ulovili sami. Proč bychom se měli kořit člověku, jehož instinkty vychladly jak ohniště divokých kočovných kmenů? Proč bychom se měli plazit strachy před člověkem, jehož fyzická síla se nevyrovná síle žádné z divokých šelem, které hubíme v noci? Proč bychom měli obdivovat člověka, jehož žízeň po životě se nevyrovná pudu sebezáchovy žádného z divokých zvířat, která lovíme ve dne?

Tak, jak nám člověk svěřil stáda, tak nám Osud svěřil člověka. Říká si ve vztahu k nám „pán“ nebo „majitel“. Tato označení jsou jen slova. Jen ten, koho si vážíme, je pánem našeho srdce, jen tomu, koho milujeme, dáme do vlastnictví naši duši.

Nic není zadarmo, a tak i náklonnost psa si musí člověk získat, rozvíjet ji a utužovat. Není to snadné, stačí jedno zklamání, jeden podraz, a důvěra psa v člověka je podkopána. Kolik chyb, kolik lží, kolik surovostí odpustíte vy, lidé, těm, které milujete? Tak málo? To my, psi, jsme k vám mnohem, mnohem shovívavější!

 

http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/5836/jugoslavsky-pastevecky-pes-sarplaninec-sarplaninsky-pastevecky-pes/

zde rady