Různé citace a názory o šarplanincích od chovatelů z praxe:
Šarplaninec je velmi inteligentní, ostrý a vyrovnaný pes, který má vrozený hlídací instinkt. A rozhodně stojí za to se s tímto plemenem blíže seznámit.
Vřelost citů šarplanince ke své lidské smečce je nevyčerpatelná. To se nedá popsat, to musíte zažít. Budete překvapeni, jak Vás bude šarplaninec milovat a bude dělat, co Vám na očích uvidí.
Šarplaninec svou odvahou a schopností S Á M nalézat nejúčinnější způsob hlídání a střežení prostoru nebo stáda, které mu pán svěřil, si s ostatními psy nezadá ani v nejmenším! Vyrovnanost jeho povahy a vřelost citů, kterými je šarplaninec v každém okamžiku beze špetky sobectví ochoten zahrnovat svou lidskou smečku a především jejího vůdce, však z něho dělá spíše "zbojníka něžného srdce". Okouzlí každého, kdo dovede ocenit tuto vyjímečnou směsici síly, odvahy a něžnosti a kdo od svého čtyřnohého přítele nepožaduje automatickou poslušnost a dril, nýbrž respektuje potřebu, aby tito psi nejdříve okolnosti ohodnotili a sami se rozhodli jak zareagují. Pokud by se inteligence psa definovala jako schopnost rychle a ihned splnit povely člověka, šarplaninec by se jevil spíše jako pomalý a natvrdlý žák. Pokud bychom inteligenci psa definovali jako schopnost zhodnotit situaci a vyřešit ji bez povelů tím nej optimálnějším způsobem, stál by šarplaninec na vrcholu pomyslného žebříčku psí inteligence! Samozřejmě, aby se jeho povaha mohla projevit ve své plné moudrosti a skvělosti, musí najít člověka, který je ochoten jeho specifika respektovat!!!
Šarplaninci se původně sami nebo skoro sami starali o tisícihlavá stáda ovcí, střežili rodiny pastevců a hájili jejich majetek. Museli být odvážní, sebevědomí, chytří a samostatní, protože jejich život i majetek pána často závisely na tom, jak správně se v pustině v horách oni sami rozhodli, často bez podpory lidí, kteří je nechávali u stád samotné. Sami pastevci dávali své psy dál do okolního světa jen neradi. Statečný a dobrý pes pro ně totiž znamenal jedinou jistotu, že dokážou ochránit a uhlídat své stádo, svoji největší cennost. Původně byl dokonce jeho vývoz z Jugoslávie zakázán.
Dodnes se v horských vesničkách bývalé Jugoslávie žije v několika generačních rodinách, které čítají i přes dvacet členů domácnosti. O psa se ale stará výlučně jen hlava rodiny a přípravu štěněte na jeho náročnou práci pastevce a hlídače, které se učí i napodobováním dospělých psů, vede sám pán!!! Na oplátku se mu dostává věrnosti, lásky a poslušnosti, kterou u šarplanince nenajde nikdy ten, kdo ponechá výcvik někomu jinému. Majitel šarplanince musí vědět, že je u malého šarplaníčka především důležité to, aby nabyl důvěry ke své lidské smečce, a proto je důležitá včasná socializace a laskavá, ale pevná a spravedlivá ruka ve výchově. Šarplaninec nechce prominout chyby a zlé zacházení ze svého mládí. Je to skromný a nenáročný pes jednoho pána, kterému je bezmezně oddaný až za hrob, a když nalezne toho správného, je ochoten se naučit čemukoliv.
V moderní tržní společnosti, kde všechno má svoji cenu, přežívá pes, kterého nezískáte ani za cenu jeho váhy ve zlatě. Od chudých, ale zato hrdých srbských, albánských a makedonských horalů štěně jejich věrného pomocníka - šarplaninského pasteveckého psa - i dnes většinou můžete dostat jenom darem.... Podle srbské legendy vznikl šarplaninec tím, že lovci jednoho dne našli opuštěná vlčata. Ta, která pila jako psi, si nechali a křížili je s domácími psy a ostatní, která srkala jako vlci, utratili. Za nejpůvodnějšího předka všech pasteveckých psů se považuje tibetská doga. Šarplaninec je vždy připraven bránit svého pána, jeho rodinu, či jeho majetek a to doslova s nasazením vlastního života. Je pro něj čest zemřít v boji za ochranu pána a jeho majetku, než dopustit nesplnění tohoto úkolu.
Šarplaninec je ostražitý pes, nepodplatitelný, energický, velmi samostatný, výborný a neúnavný hlídač, oddaný jen svému pánovi a jeho rodině. Těžko snáší změnu majitele. Je velmi čistotný a má výbornou paměť. Je velmi nedůvěřivý k cizím lidem a může snadno zaútočit. Avšak rodinu a známé lidi velmi oddaně miluje. K životu potřebuje prostor, což je dáno jeho původem z pastvin a proto není vhodný do bytu. Vzhledem k domácímu prostředí šarplanince, kde se skoro nevyskytovala voda, nerad plave a bojí se hloubek. Není proto dobré nutit ho plavat. Ale vyjímky existují-jako Baffy a Ámos a jiní šarplaninci. Vody se nebojí a zaplavou si.
Šarplaninci jsou na stravu skromní, kvalitní vyvážené krmivo jim úplně stačí. V horách byla bída, všimněte si, jak šarplaninci rádi chroupají rohlík nebo chleba. Ale neberte toto jako krmný návod, šarplaninec je pes, šelma, je to MASOŽRAVEC.
Šarplaninec je přírodní plemeno, stovky let byl přednější jeho dobrý charakter, který pastevci ,,brousili a pilovali,, , předtím jak vypadá. Ale potěšující je, že k výborné povaze je zároveň i krásný. Šarplaninec se ve své domovině - planině Šar - vyvíjel izolovaně 2000 let, než ho svět objevil. Dokázal se sám postarat o tisícíhlavé stádo. A s jeho samostatností, ke které byl veden svými pány pastevci, souvisí i to, že se ještě nikomu nepodařilo udělat ze šarplanince naprosto poslušného německého ovčáka. Dá se samozřejmě naučit základní povely a je třeba být důsledný a důrazný při jejich cvičení. Pokud to vzdáte dřív než Vás poslechne, budete potřebovat příště ke splnění téhož úkolu o to více energie. Je nutné používat pro daný úkol stále stejné povely, aby porozuměl.
Šarplaninec je vynikající strážce a hlídač a svým neomylným čichem, sluchem, bleskovými reakcemi a pohyblivostí se hodí do velikých prostor, kde si vždy vyhlédne místo, ze kterého může střežit celý jemu svěřený areál. Z "jeho" místa ho nepohne nic, ani bouřka, ani vánice, ani zimní mráz a nebo sluneční žár léta. Na to nepotřebuje žádný výcvik! Od třetího roku věku, kdy dospívá, se z trochu nedůvěřivého štěněte, což se nemá zaměňovat za bázlivost, stává sebevědomý, neúplatný, odvážný hlídač.
Citace majitele, který to zkusil na cvičáku se svým šarplanincem:
,,Šarplaninec nechápal proč má útočit na osobu s rukávem. A když už to udělal, nezůstal zakousnutý do rukávu figuranta, ale hned po výpadu uskočil stranou. To nebyla zbabělost ani neschopnost cvičit. Zkuste se nad tím zamyslet.
Dovedete si představit, že by se při hlídání stáda šarplaninec zakousl do tlapy medvěda a zůstal na něm viset?
Co by se stalo dál? Medvěd by ho druhou tlapou roztrhal. To dá rozum, ne?,,
O šarplanince Arletě Anelitě: o cvičáku:
,, V době svého mládí chodila i na cvičák a krom obrany zvládala vše. Na obraně byla stále svá, tj.šarplaninská, a vždy kousla na nechráněné místečko, no prostě si poradila. Jako hlídač doma, myslím, že není nic lepšího. Je to hotový alarm a zároven bodigard. Jde z ní opravdu strach a vážně dovede pokousat. ,,
,, Je mimořádně pozorný, jiný pes už je po prohlídce objektu unavený, zalehne a spí. Šarplaninec je na nohách okamžitě jakmile se něco šustne.,, - konstatoval majitel šarplanince - noční hlídač. ,, Není zbytečně agresivní, rozezná člověka, který jen prochází kolem, od toho, který jde krást. Je klidný, ale když vidí, že je třeba, mění se v neohroženého, bleskurychlého a nekompromisního psa. ,,
-----------------------------------------------
Rakouský kynolog Laska o něm napsal :
Tito psi jsou výteční svou inteligencí a zvlášť velkou bdělostí, která je u psa pozoruhodná. Je věrný svému pánoví a přátelský k osobám z domu kde žije. Vůči cizím je velmi nedůvěřivý a nebezpečný. Má dobrou paměť, nevyhledává rvačky, avšak je-li vydrážděn, bojuje velmi statečně. K nebojácnosti šarplaninec přidává nesmírnou lásku svému pánovi a jeho rodině, teprve ten kdo ho má pochopí, jak hluboká může být psí oddanost. V zemi jeho původu se mu říká rytířněžnéhosrdce. Pozoruhodné je, že tito psi jsou velmi čistotní.
Už tehdy si kynolog povšiml, jak těžké bylo získat dobrého psa. Štěně od těch nejlepších psů totiž dávali pastýři jen za mimořádný skutek.
--------------------------------------------------
Jestliže se dnes objevuje určitá obava z velkých psů, protože je možno je zneužít nezodpovědnými lidmi, je třeba si uvědomit, že velcí pastevečtí psi žijí v Evropě a Asii tisíce let a kdyby nevznikli, lidé by těžko ochránili své životy, svůj majetek a svá stáda proti medvědům, vlkům, zlodějům apod.
Mnoho lidí si šarplanince pořídilo především proto, že je zaujal buď svou impozantností nebo proto, že se doslechli, že dobře ohlídá jejich dům. A když pak šarplaninec odešel do psího ráje, neváhali: další pes? Jedině šarplaninec.
,,Pastevecký pes představuje jednu z nejlepších možných cest, jak ochránit před velkými šelmami hospodářská zvířata a movitý majetek před zloději. Pastevecký pes díky svému mohutnému vzhledu odradí většinou šelmu od pokusu o napadení hlídaných zvířat a je velmi nebezpečný i pro nenechavce z řad lidí. Než si pořídíte pasteveckého psa seznamte se s tím, jak jej správně vychovat, aby nebyl vinou nevhodného zacházení nakonec spíše na škodu než ku prospěchu. Pasteveckého psa je nejlépe nechat vyrůstat přímo se zvířaty, která má chránit. Stane se tak jakoby součástí jejich stáda, a pes přijme zvířata jako členy své smečky, které pak instinktivně chrání."
---------------------------------------------------
CITACE Z KNÍŽKY O VÝCHOVĚ PSŮ:
My, psi pastevečtí, zase tvrdíme, že naši páníčci by si měli přestat namlouvat, že nás vycvičí stejně, jako psy některých kulturních plemen. Inu, brazilská fila, šarplaninec, čuvač, středoasijec, kavkazan a další specialisté na ochranu stád se ještě dlouho poslušností a disciplínou nevyrovnají například německému ovčákovi, dobrmanovi či pudlovi. My, středoasijci, jsme po tisíciletí člověka nepotřebovali – ani jako parťáka, ani jako živitele. Svěřené stádo jsme vedli a ubránili sami a také potravu jsme si ulovili sami. Proč bychom se měli kořit člověku, jehož instinkty vychladly jak ohniště divokých kočovných kmenů? Proč bychom se měli plazit strachy před člověkem, jehož fyzická síla se nevyrovná síle žádné z divokých šelem, které hubíme v noci? Proč bychom měli obdivovat člověka, jehož žízeň po životě se nevyrovná pudu sebezáchovy žádného z divokých zvířat, která lovíme ve dne?
Tak, jak nám člověk svěřil stáda, tak nám Osud svěřil člověka. Říká si ve vztahu k nám „pán“ nebo „majitel“. Tato označení jsou jen slova. Jen ten, koho si vážíme, je pánem našeho srdce, jen tomu, koho milujeme, dáme do vlastnictví naši duši.
Nic není zadarmo, a tak i náklonnost psa si musí člověk získat, rozvíjet ji a utužovat. Není to snadné, stačí jedno zklamání, jeden podraz, a důvěra psa v člověka je podkopána. Kolik chyb, kolik lží, kolik surovostí odpustíte vy, lidé, těm, které milujete? Tak málo? To my, psi, jsme k vám mnohem, mnohem shovívavější!
Jak předcházet konfliktům s dominantním psem? zde rady!
vrátit se zpět na Úvod