Jdi na obsah Jdi na menu
 


O výcviku šarplanince

Čím dříve začneme s výcvikem, tím jsou výsledky lepší. Chce to důslednost. Když dáme příkaz, tak na něm trváme. Psa nebijeme, nechceme, aby poslouchal ze strachu. Bude rád spolupracovat, pokud mu vše ukážeme a necháme mu čas, aby to pochopil. Šarplaninec není stroj, je to přemýšlivý pes a potřebuje vědět, že to, co dělá, má smysl. Potřebujeme si vytvořit silnou vazbu s naším novým psem. Ta se vytváří zejména při krmení a procházkách. Štěně krmíme často z ruky, alespoň první sousto, pak mu misku s granulemi položíme na zem a necháme ho v klidu. Na procházkách zase štěně zjišťuje, že jsme pro něj oporou v cizím prostředí. Čerpá z nás svou jistotu. Tím posilujeme svou pozici vůdce smečky. Šarplaninec je pastevecký pes a má svou hlavu. Je třeba si uvědomit, že se to od nich původně chtělo. Byli ponecháni často sami se stádem a záleželo jen na jejich úsudku, jak vyhodnotí určitou situaci a jak se zachovají. Obvyklý postup jak naučit psa, aby přišel na přivolání, byl kdysi používaný na cvičácích, ale u šarplaninců měl velmi rozporuplné výsledky: šlo o postup, kdy se nejprve pes přivolává upevněný na dlouhém vodítku, aby ho mohl páníček případně přitáhnout. Pak se pouští s dlouhým vodítkem volně na krku. Pes má volnost, ale vodítko se dá kdykoliv přišlápnout, když zvíře neposlouchá a začne utíkat. Spousta šarplaninců chodila na přivolání často bez zaváhání. Jenže když se konečně vodítko odepnulo, šarplaninec hned pochopil, že všechno je jinak a že je to už přeci jiná situace než při původním nacvičování a ta vyžaduje i jiné řešení. Tedy to, že si přijde až uzná sám za vhodné a že to třeba není hned na první povel. Na tom vidíte, že je to inteligent a nenechá se oblafnout. V posledních letech se objevují nové metody, které by mohly fungovat lépe. Zkuste třeba tuhle:

Větší pes své jméno zná, u štěněte je nejprve třeba, aby ho jasně rozeznalo. Většinou ho už zná od chovatele. Pokud ne, voláme ho jménem vždy k misce, když mu dáváme krmivo. Rychle pochopí. Samozřejmě ho jménem pak oslovujeme co nejvíce při jakémkoliv dalším kontaktu s ním. Hodně na štěně mluvte. Vždy hlasem, ve kterém je pohoda a klid. Jménem a slovem, které si zvolíte jako povel (například ke mně, pojď sem, honem, pojď atd.) ho voláte k misce. Teprve když přiletí jako vítr, pokračujete dál. Stejně se učí štěně na píšťalku nebo na klik-klak. Tyto nástroje se používají proto, že znějí vždy stejně a jednoznačně. Pak zkuste sem tam přivolat štěně nejlépe do místa, kde pro něj připravujete jídlo. Většinou je to kuchyně. A vždy mu za to dejte nějaký pamlsek. Tak pokračujete výhradně doma, Teprve když k vám chodí na toto zavolání na povel spojený se jménem jako hodinky, i když si hraje nebo když na něj zavoláte ve spánku, pak můžete pokračovat s přivoláním venku. Venku je to horší. Tam je spousta nových podnětů, které musí pes prozkoumávat a ovlivňují ho. Proto nejprve začnete ve chvíli, kdy je pes v klidu. Jakmile pes přijde, následuje odměna. A opět ho musíte pustit. Kdybyste ho totiž hned přivázali na vodítko, okamžitě si přivolání spojí s omezením svobody a pak k vám sice poběží, aby dostal odměnu, ale bude vás obíhat, protože bude váhat, zda je lepší svoboda nebo pamlsek. Několikrát ho pusťte, a teprve po několikátém přivolání, kdy opět získal svobodu, ho připoutejte na vodítko,a byste mohli pokračovat v cestě. Postupně do nácviku velmi pomalu přiřazujte i situace, kdy je více vzruchu, tedy když jsou okolo cizí lidé, psi nebo je pes něčím zaujatý a nakonec - i když si hraje. Pokud nepřijde hned napoprvé, rozhodně ho netrestejte, neběhejte za ním, otočte se, a utíkejte pryč. Dělejte při tom rámu (tleskat atd.), aby si štěně všimlo, že Vy jako jeho „jistota“ v cizím prostředí mu utíká. Všeho nechá a rozeběhne se za Vámi. Pochvalte ho a dejte mu pamlsek a opět nechce volně...

Na každé výstavě je problém ukázat rozhodčímu zuby a skus.. Naučit ukázat zuby lze při troše důslednosti jak štěně, tak dospělého psa. Se štěnětem to samozřejmě jde snadněji. Ale nejde jen o ukazování zubů. Občas je třeba psa učesat, otřít mu tlapky, překontrolovat uši a podobně. A měl by to dovolit nám, ale i třeba veterináři. Šarplaninci nemají k cizím příliš důvěry. Pomáhá nechávat štěně hladit cizími lidmi hned od počátku, nic se tím nezkazí a pověry o tom, jak se kontaktem s cizími lidmi pes pokazí, jsou nesmysl!!! Šarplaninec ví, že má vlastní území, kde se mění v bestii když je třeba toto území ohlídat, ale mimo něj by se měl šarplaninec chovat zcela v pohodě. Přesně taková je naše Cindy, s cizími na svém území fakt nelaškuje. I proto máme na všech vstupních brankách varující tabulky - Pozor zlý pes, nevstupovat!!!

A jaký je fígl na to jak ukázat rozhodčímu zuby? Doporučuje se vzít játrovou pěnu nebo paštiku a pak jemně odhrnout ze strany pysk, dát povel (zuby, tlama nebo ukaž zuby apod.) a natřít mu zuby onou pochoutkou a hodně pochválit. A pak znovu a postupně, až se štěně nebo i větší pes, nebrání. Když zjistí, že se nic neděje, že ho to nebolí, pak povolí i to prvotní urputné zatnutí zubů a lehce mu budete sahat do tlamy. Klidně pak někde mimo jeho domácí území zkuste, aby ukazoval zuby i před někým cizím - jako průpravu, až budete předvádět psa na výstavě.

O projevech přízně psa vůči páníčkovi je nejprve třeba říci, že to, co vadí jednomu majiteli, nemusí vadit druhému. Skákání patří k projevům přízně Vašeho psího miláčka. A někdy přijde situace, kdy si majitelka vyjde v bílém svetříku a než projde dvorem, má dvě razítka v podobě otisků tlapek na zádech. Minimálně by tedy Váš pes měl rozeznat, co je hra, kdy si může na páníčka třeba i skočit, a kdy nastává opak. Proč štěně nebo i dospělý pes skáče na člověka? Je to jeho nejpřirozenější projev. U vlka, ze kterého se všichni psi vyvinuli, totiž vlčice krmí mladé tak, že jim vyvrhuje natrávenou potravu z ulovené kořisti. Štěňata proto skáčou k tlamě mámy, aby jí naznačili, že mají hlad a zároveň ji tak vítají. Tento „pozdrav“ pak zůstává i v dospělosti, kdy se členové smečky vítají olizováním tlamy. Podřízený se snaží olíznout tlamu nadřízenému, tedy štěně „dát pusu“ majiteli nebo někomu z rodinným příslušníků. Když je nadřízený vyšší, štěně si vyskočí. Lze to řešit okřikováním, ale to moc neplatí. Protože „podřízené“ štěně vidí nespokojenost „nadřízeného“ a tudíž se snaží o to více. Také odstrkování není to nejlepší, protože z toho se může vyvinout docela zajímavá hra a ta se může stupňovat až k tomu, že si štěně začne hrát a třeba Vás začne okusovat. K tomuto zlozvyku se ale dostaneme až dál. Takže co s vyskakováním? Pamatujte na to hned u štěněte, protože s větším psem a jeho větší váhou jdou některé následující věci podstatně hůře. Pokud štěně začne skákat, nevšímejte si ho. Zastavte se a dělejte, že ho vůbec nevidíte. Teprve když přestane skákat, se s ním přivítejte, pohlaďte ho. Pokud ho chcete naučit, aby si po Vašem příchodu před vámi sedlo, pak počkejte, až se uklidní a pamlsek mu dejte, až si náhodou sedne. Pokud to několikrát zopakujete, pochopí, oč vám jde. A opět je třeba si uvědomit, že vše nejde napoprvé, je třeba trpělivosti. Výsledek se ale stoprocentně dostaví. Pokud vám jde jen o odstranění skákání, můžete cvik zjednodušit. Vezměte si při odchodu z domu jednu hračku štěněte a když se vrátíte, hned po příchodu mu ji strčte do tlamy. Utlumí potřebu skákat - odměnu už přece dostal. A co s kousáním Vašich dětí při hře? Máte strach, aby mu to nezůstalo i v dospělosti? Štěně se učí jak zacházet se svými zuby už při kontaktu s matkou a ostatními dospělými psy i při hře s ostatními štěňaty. Všichni mu dávají jasně najevo, co smí a co už jim vadí. A podobně je to s člověkem. Jak se chová máma, když jí štěně příliš obtěžuje a kouše? Sklepe ho ze sebe a přestane si ho všímat. Když štěně nepochopí, zavrčí na něj. Když Vás štěně začne při hře okusovat, okamžitě mu řekněte jasně a důrazně nahlas „ne“ !!! a okamžitě si ho přestaňte všímat, třeba se otočte zády. Pokud nepřestává, opakujte důkazné „ne“ a nechce štěně zcela samotné, ať pochopí, že bude-li kousat, nebude si ho nikdo všímat. Poučte i děti, aby okamžitě přerušili hru. Nemá cenu ucukávat, tahat mu kalhoty z tlamy apod., bude to brát jako hru. Nenechávejte se ale okusovat, i když vás to nebolí - tedy třeba boty nebo přes silný kabát. Štěně neumí rozeznat, kdy máte na sobě něco takového, že Vás kousnutí bolí nebo ne. Pravidla musí být vždy stejná, tedy zcela jasná pro každou stejnou situaci. Pokud chcete mít psa, který se bude mimo své území chovat klidně, berte ho co nejvíce hned od štěněte mezi lidi. Ať ho hladí, dotýkají se ho, nesmí mu však ublížit, tím by se dobrý vztah k nim narušil. Jen vyrovnaný pes je také sebevědomý a umí dobře rozlišit, kdy je pán nebo jeho majetek v ohrožení a kdy o nic nejde. Při seznámení s dospělými psy musíte být ještě opatrnější. Je dobré, když štěně pouštíte k ostatním štěňatům i cizím dospělým psům, ale vždy se dopředu nejprve ujistěte, zda jde o psa dobře socializovaného. Pokud ne, štěně držte dál. Pokud by ho totiž některý pes kousl, může ho to poznamenat tak, že bude sice nejprve bázlivé, později se ale strach změní v agresivitu. Buďte ostražití i na výstavách. U šarplanince je dobré vytrvat s touto ostražitostí až tak do roku a půl až dvou let, kdy zcela dospěje psychicky. Fena dospívá zhruba v roce a půl až dvou letech, pes ještě o půl roku později. Musí se přesvědčit, že nemají důvod být mimo své území agresivní, stačí ostatní psy případně jen ignorovat.

Člověk mluví, kočka mňouká a pes, ten zase štěká. Některý víc, některý méně, podle temperamentu a konkrétní situace. Ale prosím, berme to jako přirozený projev živého tvora. Štěkot neznamená agresi, pes štěká, je-li rozčilen nebo když má radost. Pokud na vás pes štěká, nějakým způsobem ho zajímáte, ale neznamená to, že se vás chystá zabít. Spoustu plemen člověk vyšlechtil k hlídání a tato plemena samozřejmě štěkají víc - dobrmani, němečtí ovčáci a další. Naopak lovečtí psi bývají tišší (nesmějí vyplašit zvěř, jen ji hlásit). Pokud půjdu do extrému, vyloženě ostrá přírodní plemena (šarplaninec, kavkazský ovčák, středoasijec) útočí naprosto bezhlesně - jejich prapůvodním úkolem bylo chránit stáda ovcí před vlčími smečkami. Proto nesuďme povahu psa podle toho, zda štěká více či méně. Hlasitější pes opravdu neznamená psa nebezpečnějšího.
Akceptujme tyto skutečnosti a náš život bude přirozenější.

Jak předcházet konfliktům s dominantním psem? zde rady!

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky BALLÚ - jeho první 2 měsíce - 2008