Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odčervení psů (Škrkavky, tasemnice, giardióza a kryptosporóza, toxoplazmóza)

Termínem odčervení rozumíme zbavení psa střevních parazitů.

Škrkavky a tasemnice
Termínem odčervení rozumíme zbavení psa střevních parazitů. Tito parazité jsou u psů a koček velmi častým zdravotním problémem. Existuje jich celá řada druhů. Rozdělujeme je na dvě základní skupiny: oblí červi (škrkavky) a ploší červi (tasemnice).

Dospělé psi doporučujeme odčervovat minimálně dvakrát do roka, v domácnosti s malými dětmi, starými lidmi a těhotnými dokonce 1x za 3 měsíce. Některé druhy škrkavek i tasemnic mohou totiž, byť krátkodobě, přežívat u lidí a způsobovat i vážné zdravotní potíže. Velmi lehce se proti tomuto riziku dá čelit dodržováním běžných hygienických zásad. Dřívější opatření - odčervovat pouze po zjištění vajíček parazita v trusu - je nedostatečné vzhledem k tomu, že záchytnost parazitů v trusu je nízká. Poněkud jiná je situace u šteňat do půl roku stáří. U této kategorie je frekvence aplikace antiparazitik daleko častější. Není třeba se obávat používat tyto preparáty častěji, neboť organismus štěňat nijak nezatěžují.

 

DOPORUČENÝ ODČERVOVACÍ PROGRAM PRO ŠTĚŇATA:

2 týdny - proti škrkavkám  (odčervení matky by se mělo provést zároveň s prvním odčervením štěňat)

4 týdny - proti škrkavkám
6 týdnů - proti škrkavkám
8 týdnů - proti škrkavkám a tasemnicím
12 týdnů - proti škrkavkám a tasemnicím
6 měsíců - proti škrkavkám a tasemnicím

 


Důležitým opatřením v boji proti tasemnicím je pravidelné ošetřování zvířat proti blechám. Ty jsou totiž velmi častým mezihostitelem vývojových stadií tasemnic.

Giardióza a kryptosporóza
Jedná se o střevní parazitózy postihující především štěňata a koťata, na než nejsou účinné běžně užívané antiparazitární preparáty. Při výskytu průjmových onemocnění u mláďat je vždy nutné navštívit veterinárního lékaře a vyloučit toto onemocnění. Protože hlavně u mláďat může být giardióza vážným problémem, existuje v současné době v zahraničí vakcína, jež však u nás není dosud registrována.

Toxoplazmóza
Kolem tohoto onemocnění se objevuje mnoho dezinformací a "poplašných" zpráv, proto považujeme za nutné o něm na tomto místě pohovořit, i když nepatří mezi choroby, jež by bylo možné eliminovat očkováním. Jedná se o onemocnění postihující savce i ptáky a je způsobeno prvokem. Jeho vývojový cyklus a projevy jsou dosti komplikované a různorodé, pro podrobnosti je dobré se obrátit na svého veterinárního lékaře. Koček se toto onemocnění týká trochu více proto, že je to jediná skupina živočichů, u nichž probíhá tzv. pohlavní fáze rozmnožování tohoto parazita. V trusu koček se mohou tzv. oocysty objevit v určitých fázích vývoje, obvykle v prvním roce života kočky, a to po dobu pouze 1-3 týdnů. Pak se v organismu zdravé kočky vytvoří protilátky, které šíření onemocnění trusem zabrání. Chovatelská veřejnost ví, že toto onemocnění může být za určitých, dosti vzácných okolností, nebezpečné pro těhotné ženy a jejich dítě. K eliminaci tohoto již tak malého rizika není nutné odstranit kočku z domácnosti nebo ji dokonce chtít utrácet, což je mnohdy požadováno. Větším rizikem nákazy je nepochybně např. pojídání tatarských bifteků nebo nedostatečně vyuzených klobás.

Dirofilarióza
Vzácné, ale velmi závažné onemocnění srdce, způsobené oblým červem - tzv. hlisticí. Parazité jsou přenášeni krev sajícím hmyzem, do těla se dostávají z těla různých druhů komárů a usazují se v srdečních komorách. V našich podmínkách zatím nebyli u komárů tito parazité zjištěni. Nebezpečí nákazy pro psy ze střední Evropy hrozí především o dovolených, kdy se společně se svými majiteli vydají do teplejších oblastí jižní Evropy. Onemocnění je ve většině případů velmi obtížně léčitelné, díky moderním antiparazitikům ale existuje dosti účinná možnost prevence.

----------------------------------------------------------------------------------------

Odčervení psů a koček
... opatření proti vnitřním parazitům

 

Odčervení (dehelmintizace) psů a koček patří k základním chovatelským úkonům. Správným a pravidelně prováděným odčervováním chráníme nejen svého psa a kočku, ale zabráníme i případnému nakažení lidí a dětí. Mnoho vnitřních parazitů je totiž přenosných ze zvířete na člověka - mají tzv. zoonotický potenciál.

 

Odčervovací programy

 

Žádný odčervovací program nebude dobře fungovat, pokud nebudou splněny základní zoohygienické podmínky chovu. Zvířata se mají chovat v suchých a zpevněných výbězích (voliéry pro kočky), pravidelně odstraňovat trus, udržovat úměrnou koncentraci zvířat a celkovou čistotu. Zvířata je třeba krmit kvalitními dietami, což je důležité pro správný rozvoj imunity hlavně u mladých zvířat a nekrmit syrovým masem z neznámých zdrojů. Zvířata by měla být pravidelně očkována a rovněž vhodné ošetření proti vnějším parazitům by mělo být samozřejmostí. A samotní majitelé a chovatelé zvířat by měli dodržovat základní hygienu při styku se zvířaty, aby zabránili rozvoji případných přenosných infekcí.

 

Odčervení psů

 

Odčervovací program štěňat

 

Většina štěňat se rodí infikována nebo se brzy po porodu infikuje prostřednictvím mléka. Proto musíme odčervit celý vrh, i s matkou, a to opakovaně.

 

Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až společně se štěňaty. Během březosti bychom se měli odčervování raději vyhnout, některé přípravky mají totiž prokazatelně teratogenní efekt (Drontal). Jediným přípravkem schváleným pro použití během březosti je preparát Stronghold.

 

První odčervení štěňat provedeme ve věku 14 dní, nejčastěji odčervovací pastou. Dále odčervujeme ve 14-ti denních intervalech až do věku 3 měsíců (tedy 4., 6., 8., 10. a 12. týden věku štěňat). Opakované odčervování je velmi důležité, abychom postupně zachytili všechny dozrávající škrkavky z transplacentárního a galaktogenního přenosu. Od 3. měsíce věku štěňat odčervujeme každé 3 měsíce – tj 3., 6., 9. a 12. měsíc věku štěňat.

 

Odčervovací program dospělých psů

 

U dospělých psů by se mělo odčervování provádět na základě koprologického vyšetření trusu každých 3 až 6 měsíců. Nejprve by se tedy měl vyšetřit trus. V případě nálezu vajíček parazitů je potřeba psa odčervit. Pokud je nález negativní, psa odčervovat nemusíme.

 

V praxi se však většinou psi odčervují preventivně bez koprologického vyšetření, v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou v přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14-ti dnech odčervení zopakovat.

 

Při stanovení frekvence odčervování musíme přihlédnout na využití psa (pracovní, lovečtí psi), zda je trvale doma či venku, v blízkosti hospodářských či jiných zvířat, počet psů v domácnosti, malé dítě v domácnosti apod.

 

Odčervení koček

 

Odčervovací program koťat

 

Koťata se odčervují podobně jako štěňata brzy po narození společně s matkou. První odčervení provedeme ve věku 14-ti dní odčervovací pastou, další odčervení vždy po 14-ti dnech a od 3 měsíců věku koťat odčervujeme každé 3 měsíce.

 

Odčervovací program dospělých koček

 

Důsledně bychom měli odčervovat zejména kočky žijící volně venku, protože zde se nejčastěji nakazí požíráním ulovených myší nebo po bleším kousnutí. Kočky chované pouze v bytech se mohou nakazit vajíčky přinesenými z venku např. na obuvi. Kočky v domácnostech by se měly odčervit každých 6 měsíců a venkovní kočky nejméně každé 3 měsíce.

 

Odčervovací přípravky (anthelmintika)

 

Odčervovací preparáty, které se používají k odčervování psů a koček, existují ve formě pasty, tablet a jako spot on. Liší se tedy způsobem aplikace, ale i svým odčervovacím spektrem. Po určité době používání by se měly preparáty obměnit, z důvodu možného vytvoření rezistence.

 

Pasta (Banminth pasta, Vitaminthe, ...) se používá především u štěňat a koťat. Většinou působí pouze proti škrkavkám, nikoliv proti tasemnicím. To by mělo být dostačující u mláďat, nikoliv u dospělců. Působí pouze jednorázově, proto musíme odčervování v pravidelných intervalech opakovat.

 

Tablety (Drontal, Cestal, Caniverm, Dehinel, Zipyran, Optivermin, ...) mají širokospektré působení proti mnoha vnitřním parazitům a používají se u dospělých zvířat asi nejčastěji. Opět působí pouze jednorázově a odčervování se musí v pravidelných intervalech opakovat.

 

Spot on (Stronghold, Advocate, ..) je ampule s účinnou tekutinou uvnitř, která se aplikuje přímo na kůži mezi lopatky zvířete. Tyto preparáty působí delší dobu, obvykle 1 měsíc, a působí nejen na vnitřní parazity, ale také na mnoho vnějších parazitů.

 

Při podávání těchto preparátů je třeba řídit se radami veterinárního lékaře, případně dbát pokynů výrobce. Musíme respektovat hmotnostní kategorii zvířete, protože většina preparátů se podává na základě hmotnosti. Pokud bychom podali menší dávku, riskujeme vytvoření rezistence a tedy nižší účinnost preparátu. Z důvodu možného vytvoření rezistence bychom měli preparáty po určité době také střídat.

 

Nejčastější parazité psů a koček

 

Škrkavky

 

Toxokaróza – napadení škrkavkami. Nejčastějším a nejnebezpečnějším parazitem psů a koček je škrkavka. U psů parazituje škrkavka psí (Toxocara canis), u koček škrkavka kočičí (Toxocara felis). Obě jsou zcela běžně rozšířené ve vnějším prostředí a jejich vajíčka jsou velmi odolná. Ve vhodných, tj. vlhkých podmínkách, přežívají až 3 roky.

 

Problémy způsobují zejména při odchovu mláďat a nebezpečné jsou i z důvodu možné nákazy člověka, hlavně dětí. Naprostá většina štěňat a koťat je infikována škrkavkami - až 90%. Škrkavky jsou dlouhé od 6 do 18 cm, jejich tělo je na průřezu oválné a mají bělavou až nažloutlou barvu. Hostitel se nakazí vajíčky, ze kterých se ve střevě vylíhnou larvičky. Ty pronikají přes střevní stěnu do krve. Krví putují do jater, plic, průdušnice (tzv. enterohepatopulmonální migrace), kde působí dráždivě a nutí ke kašli. Jsou vykašlány, polknuty a opět osidlují střevo.

 

U mláďat mohou způsobit pneumonii, ztížené dýchání, kašel, ale zejména trávicí obtíže. Ve střevě odnímají živiny – výsledkem je apatie, zvracení, průjem, dehydratace a hubnutí. Při silné invazi škrkavek může dojít až k ucpání a následné ruptuře střeva, břicho takto postižených zvířat je zvětšené a bolestivé (škrkavkové břicho). Škrkavky dále vylučují neurotoxin ascaridin, který může způsobit křeče až ochrnutí. Při silných infekcích může dojít až k úhynu.

 

U dospělých psů putují larvy škrkavek přímo do různých orgánů (somatická migrace) a ve střevě se nacházejí zcela vyjímečně. U koček tato věková odolnost není tak výrazná, škrkavky tak mohou osidlovat střevo i u dospělých zvířat.

 

U psů se významnou měrou na přenosu uplatňuje transplacentární přenos. U fen, které mají larvy škrkavek uložené v různých orgánech, hlavně ledvinách, dochází vlivem hormonálních změn během březosti k uvolňování těchto larev do krevního oběhu. Ve 3. trimestru březosti (po 42. dnu) pronikají tyto larvy přes placenty do plodů, kde se usidlují v játrech. Po porodu pokračuje migrace do střeva a již třítýdenní štěňata mohou vylučovat vajíčka škrkavek. Po narození se uplatňuje i galaktogenní přenos, kdy se larvy škrkavek dostávají do těla štěňat kojením mléka od matky. Kombinací tohoto trasplacentárního a galaktogenního přenosu jsou infikováma všechna štěňata ve vrhu. U koček k transplacentárnímu přenosu nedochází, uplatňuje se pouze přenos galaktogenní.

 

Toxokaróza je významná zoonóza. Člověk se od psů a koček nakazí vylučovanými vajíčky. Vylíhlé larvy se ukládají v různých orgánech (larva migrant visceralis, LMV) - orgánová forma, zejména u dětí do věku 5 let, nebo se ukládají v očích – oční forma u starších dětí a dospělých. Na infekci člověka se více podílí Toxocara cati vzhledem k celoživotnímu vylučování vajíček, typickému kočičímu zahrabávání trusu, množství polodivokých koček a celkově menší úrovní péče věnované kočkám.

 

Napadení měchovci

 

Významnými vnitřními parazity psů a koček, kteří se vyskytují hlavně v chovech s vyšší koncentrací zvířat, jsou měchovci. Patří sem měchovec psí (Ancylostoma caninum), měchovec kočičí (Ancylostoma tubaeformae) a měchovec liščí (Uncinaria stenocephala). Poslední jmenovaný je nejčastější zástupce měchovců psů a koček u nás.

 

Měchovci jsou drobnější než škrkavky, měří pouze 5 až 18 mm. Mají ale výrazně vyvinuté kousací ústrojí se zuby, kterými poškozují sliznici tenkého střeva a způsobují zde krvácení. Část larev prodělává tracheální migraci – přes střevní stěnu putuje do plic a průdušnice, kde jsou vykašlány, polknuty a opět se dostávají do střeva.

 

Stejně jako u škrkavek dochází ke galaktogenní infekci a u Ancylostoma caninum je možný i transplacentární přenos. Navíc jsou měchovci schopni i perkutánní infekce (přes kůži), kdy může dojít k alergické reakci, dráždění a poškozování kůže.

 

Klinické příznaky infekce měchovci závisí na postiženém orgánu a na množství parazitů. Nebezpečná je hlavně galaktogenní infekce mláďat, kdy může dojít k jejich úhynům, i když matka je zcela v pořádku. Dále je to apatie, průjem s čerstvou, nenatrávenou krví, anémie, vyhublost a dehydratace. Změny na kůži se projevují hlavně na končetinách, hrudi a spodině břicha. Pozorujeme zarudnutí, ztrátu srsti, polštářky jsou zarudlé a bolestivé, drápy se deformují a praskají.

 

Měchovci představují nebezpečí i pro člověka. Pronikají kůží, nejčastěji na chodidlech, kde způsobují zarudlé, silně svědivé léze – symptom larva migrans cutanea (LMC).

 

Trichinelóza

 

Infekce svalovcem stočeným (Trichinella spiralis), případně dalšími druhy svalovců, není pro masožravce příliš patogenní. Psi jsou odolnější než kočky. Infekce je velmi nebezpečná pro člověka, kde je v případě nakažení možné až úmrtí. U nás byla vypracována velmi účinná opatření na ochranu zvířat a lidí, proto už nebyla několik desítek let u člověka zjištěna.

 

K nakažení dochází pozřením masa s larvami trichinel – střevní fáze, larvy následně pronikají do krevního oběhu – krevní fáze a krví se dostávají do svalů, kde se stočí a vytvoří cysty – svalová fáze.

 

Psi a kočky by se mohli nakazit syrovým masem neznámého původu, zvláště z divokých prasat, která nebyla veterinárně prohlídnuta. Larvy svalovců jsou zničeny důkladným vařením.

 

Tasemnice psů a koček

 

Nejběžnější tasemnicí psů a koček je tasemnice psí (Dipylidium caninum), která je přenosná i na člověka, tasemnice liščí (Echinococcus multilocuralis), měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) a různé tasemnice rodu Taenia.

 

Tasemnice mají dlouhé a ploché tělo složené z mnoha článků. Délka těla je podle druhu tasemnice od několika cm až po 5 m, záleží také na počtu tělních článků. Na předním konci těla se nachází hlavička s háčky a přísavkami, které slouží k přichycení na střevní stěnu. Zadní články, které obsahují zralá vajíčka, se oddělují a samostatně nebo s výkaly odcházejí z těla ven (bílo-růžové články velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (např. blecha, různí savci, člověk).

 

Mezihostitelem tasemnice psí je blecha. Kočka nebo pes se nakazí pozřením této infikované blechy. Člověk se nakazí pozřením larválního stádia (např. náhodně s jídlem, při mazlení se zvířetem – pes či kočka člověka olizují). Pro dospělé psy a kočky nepředstavuje infekce touto tasemnicí vážnější zdravotní nebezpečí, riziko spočívá spíše v možném nakažení člověka. Ve střevě člověka se vyvine z larvy dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka. Onemocnění se projevuje bolestmi břicha, zvracením a průjmem.

 

Tasemnice liščí a měchožil zhoubný jsou dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech koček a psů. Larvální stádia těchto tasemnic se usidlují v mnoha orgánech zvířat i člověka, jež se nakazili pozřením vajíček. U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu, která může připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nejčastěji nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.

 

Rovněž pozřením infikovaných myší, potkanů a syrového masa se mohou psi a kočky nakazit dalšími tasemnicemi rodu Taenia.

vrátit se zpět na Úvod 




 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky CELESTA - její první měsíce - 2009